Novgorod

Hanka si asi tak každý měsíc měnila zvuk svého budíku. Začínám jí rozumět. Včera jsem vstávala v 6:30 ( to je u vás 4:30), abych stihla vlak do Novgorodu, nejstaršího ruského města. Venku byla ještě úplná tma a pršelo. Ale přestože byla neděle, tak na ulicích bylo spoustu lidí a před jedním domem stála dokonce fronta, tak je mi to doteď divné, co tam dělali. Nebe bylo tmavofialové, asi světelný smog, a vypadalo to hezky. Vůbec se mi Petrohrad víc líbí potmě, je to takové pohádkovější, takže nevadí, že bude zima a tma. Se sněhem to bude úplná paráda. Jela jsem sama metrem na moskevské nádraží, obvykle si čtu reklamy. Zrzkám sleva na nádobí 20%, ta je dobrá. Moskevské nádraží vůbec není honosné jako jiná nádraží. Lístky se tam prodávají v takových budkách, co vypadají jako stánky s občerstvením. A u těch budek jsem se sešla s naší velikou skupinou inostraných studentů, s kterýma jsem měla dnes strávit den. Bylo nás asi 15, samí němci, dvě francouzky a jeden dán. S němci se znám z hodin ruštiny, s ostatními jsem se seznámila. Samozřejmě když na mě přišla řada u okýnka, tak paní řekla, že má přestávku a to pak nenaděláš nic. To se mi ale stává furt. Nejhorší je, že pak tam mají cedulku a tam je fakt napsané: přestávka od 8 do 9. Tak jsem si vystála řadu u jiné kasy, kde mi pro změnu paní nedala lístek, tak jsem si toho asi po deseti minutách všimla a šla jsem za ní a ona napřed zapírala a pak ho našla. Tak to dobře dopadlo.
Ve vlaku byla zima a tvrdá sedadla. Teda nebyl to vlak, ale električka - je charakteristická tvrdými sedadly a tím, že zastavuje každých sto metrů. Jeli jsme tři hodiny krásnou přírodou, březovými lesíky a loukami, kolem vesnic a chaloupek. Už nepršelo, ale svítilo slunce a obloha byla jasně modrá a stromy měly neuvěřitelné barvy. Já jsem ještě asi neviděla tak krásný podzim. Měla jsem chuť někde po cestě vystoupit a projít se tam. Obsadili jsme každý jednu lavici a dospávali jsme. Ale budili nás průvodčí, kteří nás za tu cestu zkontrolovali asi třikrát a taky jedna bláznivá stará paní, která se hrozně hlasitě hádala s někým, koho viděla jenom ona.
A tak jsme po jedenácté dorazili do Novgorodu, města se strašlivou historií. Bylo to první město v Rusku, založeno už v roce 862 a taky jediné město, ve kterém kdy fungovala demokracie a kde byla vysoká kultura a garmostnost obyvatelstva. Bylo samostatné až do doby, kdy ho Ivan III zahrnul pod administrativu Moskvy. No ale město mělo stále svobodného ducha a to se nelíbilo Ivanu Hroznému, který nechal město obehnat hradbami a každý den popravoval stovky jeho obyvatel a několik desítek jich zaživa usmažil na veliké kovové pánvi. To je hnus, že. Do řeky Volchov pak bylo naházeno tolik mrtvol, že vystoupala z břehů a to pak uvidíte na fotkách, že to je fakt velká řeka. No tak to bylo s Novgorodem. Taky to bylo obchodní a kulturní centrum a svobodní měšťané tu postavili spoustu pěkných kostelů a Novgorodský kreml je mnohem starší a větší, než ten moskevský. Tak v kremlu naše prohlídka začala, nejhezčí tam byl soffijskij sabor (kostel), hezčí než ten před fotbalem. Taky všude zlato, ale strašně staré, tak se neblýskalo, ale bylo takové důstojné. A stříbro a barevno zlaté ikony. A pak tam byla jedna ikona děsně stará, ale moc pěkná - jmenovala se Ikona znamení a kdysi zachránila Novgorod před útokem nepřátelského vojska tak, že když bylo Panně Marii na ikoně prostřeleno oko šípem, tak začala plakat a nepřátelští vojáci oslepli a začali se vraždit mezi sebou.
Bylo tam hezky, kreml vypadal jako červený velký hrad a procházelo se tam spoustu lidí. Taky jsme viděli památník tisíce let Ruska, ve tvaru velkého zvonu, na němž byly zobrazeny významné osobnosti pro Rusko. Taky tam byl Puškin, o kterém jsem nedávno zjistila, že byl černoch. Ale opravdu. Ale to se na tom památníku nepoznalo. Přešli jsme přes most na druhou stranu řeky - na obchodní stranu a tam to vypadalo už úplně jak na vesnici, domy tam stály nakřivo, na zemi byla vrstva listí a byl tam klid. Ticho a pěkně, jenom kočky. Podívali jsme se ještě do dvou kostelů a zase už jsme to museli otočit zpátky na nádraží. Zpátky jelo mnohem víc lidí a zase ta bláznivá paní v našem vagonu. Tak jsme se tam mačkali a pospávali a do toho zapadalo slunce. Přišel ďaďko s obrovskou taškou a začal levně prodávat zmrzlinu a nebo sušené ryby, tak si všichni kupovali. To je taky zajímavá věc na Rusku, že lidi tu mají hrozně rádi zmrzlinu a jedí ji celý rok, i v zimě. Taky se prodávaly pražené oříšky a semínka slunečnic - siemičky. Do Petrohradu jsme se dostali až před devátou, už zase byla tma a hrozná zima. A já furt nemám tu čepici. Koupila jsem si na večeři blín s hříbkama ve smetaně, dobrota. Blín, to je taková velká palačinka a dávají se do ní různé náplně. A kozla! Mají ho v obchodě na rohu u kolejí. Tak jsem si ještě nakonec pochutnala a pak ulehla a spala. Dlouho a bez budíku.

Fotky: http://picasaweb.google.cz/misa.urbanova/Novgorod?authkey=DY1Z9ttsNuM#