Příhoda dnešního večera

Tak jsem se dnes vypravila do nejslavnějšího Petěrburgského divadla - Mariinského na operu Macbeth od Verdiho. Mariinské je něco jako naše Zlatá kaplička, zvenku celkem civilní, ale zevnitř moc krásné a vkusné. Zlato nechybělo, jako snad nikde v Sankt Petěrburgu, jak jsem pochopila, provedení bylo jemné a čisté. Opera byla fajn, zpívali fakt dobře i orchestr stál za to, jinak režie a scénografie byly úplně klasické, skoro žádná symbolika, což mi přišlo škoda. Takže spíš hudební zážitek, než divadelní. Koupili jsme levné lístky tak, že jsme přišli hodinu před představením ke kase a zeptali se, co zbylo a zbylo a jen za 200 rublů, což je super, páč normálně to stojí víc než tisíc. O přestávce jsem se prošla po budově pod nádhernými křišťálovými lustry a dala jsem si kafe. Po představení jsme vyšli ven a pršelo. Pjotr s přáteli se ještě chystali na oslavu něčích narozenin a já jsem stopla maršrutku domů. Bylo tam napsané metro Vasilijeostrovskaja, tak jsem si říkala, jaké štěstí, že jsem skoro nečekala. Tak jsme jeli přes Něvu na Vasilievský ostrov, vypadalo to moc krásně, jak bylo nábřeží nasvícené a mosty taky a pršelo. Metro Vasilijeostrovskaja nikde a maršrutka zamířila na druhý konec ostrova, tak jsem si říkala, že to třeba dělá nějaký okruh a že tam ještě dojedem, ale zajížděli jsme furt dál a dál až k obrovským rozestavěným věžákům a v našem podivném dopravním prostředku už jsem zbyla jen já, pán, paní, řidič a mafián výběrčí. Tak jsem začala mít divný pocit a zeptala jsem se pána, co byl nejblíž, jestli ještě dojedem na Vasilijeostrovskou. A on se začal smát a že ne, že už jsme to dávno projeli, že jsem se asi musela zasnít. Tak jsem se ho ptala, jestli se tam ještě nějak dá odsud dostat a tak a on že ne, ale že když teď vystoupím a půjdu 15 minut pěšky tímhle velkým tmavým sídlištěm, tak dojdu na stanici metra. No asi jsem vypadala tak vystrašeně, že vystoupil se mnou a nabídl se, že mě doprovodí. Tak jsme se vydali. Tak jsem si taky říkala, že to není dobrý nápad jít v noci s cizím pánem velkým tmavým sídlištěm, kde moc lidí nebylo a on ještě, půjdem tudy, to je kratší a zamířili jsme do nějakého parku tam. No ale rozhodla jsem se, že mu budu věřit. No nebudu vás napínat, byl to herec z Mariinského divadla, dneska tam zpíval, doprovodil mě až do metra a doporučil mi jeden balet, dal mi svoje číslo a řekl, ať mu zavolám dva dny předtím, že mi zařídí levný lístek:) Jmenuje se Vitalij a byl taky v Československu, jak se tady říká. No vtipné, že? Mě by stačilo, kdyby to nebyl úchyl. A tak třeba kecal.

Fotky nemám, ale můžete se podívat na to, jak jsme byly s Káťou a Claudi v Kronštadtu, klíčové námořní základně na ostrově ve Finském zálivu, která ubránila Sankt Petěrburg před všemi loděmi, které se kdy pokusili o jeho dobytí. http://picasaweb.google.cz/misa.urbanova/Kronstadt?authkey=3PnNSEjGZ6Q#