Stolice

Tak konečně nastal ten dlouho očekvaný večer a já jsem stála na prvním nástupišti Moskevského nádraží a čekala až přijdou Káťa a Ljena. Z moskevského nádraží jedou vlaky do Moskvy a tam jsme se vypravily i my nočním rychlíkem s lůžkovou úpravou. Němky přišly a já jim nadšeně oznamuju, že jsem nám na cestu koupila víno! A ony se na mě dívají jak na blbečka a usmívají se a že jako pít nebudou a já ne? a oni ne a furt se tak usmívají jak na blbečka, jakoby to bylo snad JASNÉ PROBOHA, že se ve vlaku nepije. No tak jsme nastoupily a Němky v šoku. Já jsem byla vklidu, bo už to znám. Ruské lůžkové vlaky, aneb plackarty, vypadají následovně. Každý vagon ma svého průvodčího. Ten zkontroluje lístek a pas a pustí tě dovnitř, každý cestující má svoje místo. Nejsou tam žádná kupéčka, která by se dala zavřít, jsou tam jakoby bez dveří a na každé straně dvě postele, jedna nahoře a jedna dole, jak patrovky, a na místě, kde v českých vagonech bývá chodba tak tam je taky jedna patrovka. Velmi specifické je to, že jakmile si člověk vleze nahoru, tak nemá nad sebou ani tolik místa, aby se mohl posadit, je to spíš polička než postel. Vše je průchozí. Postele jsou krátké. Každý si zvrchu vezme matraci, deku na přikrytí a polštář a dostane vyprané čisté povlečení, které je zapečetěné v takových igelitových sáčcích. Tak si to pěkně každý povleče a může spát. Další pravidlo je, že je přetopeno a že se nevětrá. U průvodčího se může objednat káva a čaj a průvodčí také budí cestující, když se blíží jejich stanice ( nás například budili takhle: vstávat, za deset minut zavíráme záchod!) Nastoupily jsme a ve vagonu tma, ještě nerožli. Děvčata zděšením radši vůbec nemluvila a odevzdaně si sedla na dolní postel. Víno stále nechtěla. Rozjeli jsme se přesně v deset a já si říkám seru na to a zašla jsem za panem průvodčím fousatým, jestli by mi otevřel víno. Otevřel a byl moc milý. Já měla naštěstí dolní postel, takže jsem si mohla sednout a dívat se jak opouštíme petrohrad a jak pak už za oknem není vůbec nic jen rovina daleko kam dohlédneš a pak jsem spala jako ovečka až do Moskvy. Němky si ráno stěžovaly, že se vůbec nevyspaly, že je furt něco budilo, chrápání, rozhovory, atd. Jo, měly si dát víno:) Tím končí pohádka o tom, jak děvčata střízlivostí ke kruhům pod očima přišla a poučení je: víno je dobré.
Do Moskvy jsme dorazily asi v šest ráno. Odnesly jsme si věci k holkám na hostel a vypravily se na průzkum města. Bylo slunečno a zima, ve výsledku hrozně krásně. Moskva se probouzela a nám se to moc líbilo. Šly jsme pěšky k Rudému náměstí - to je to velké, řekl Jan a vycházelo slunce, no slaďák. O Moskve všichni Petěrburžci říkají, jak je to hrozné město, ale to bude asi ten samý problém jako Praha a Brno, protože mě se Moskva hrozně líbila, hlavně asi tím, že je to město postavené na kopcích a je tam hodně zeleně. Navíc lidi mi tam přišli taky příjemnější. Došly jsme na Rudé náměstí, které se ve skutečnosti nejmenuje Rudé, ale Krásné. Protože v originále je to krasnaja ploščaď, krasnaja je červená, ale dřív to znamenalo krásná, protože to byla ještě stará ruština která měla blíž ke staroslověnštině. Tedy krásné náměstí. Vyfotili jsme se u toho kostela, co vypadá jak perníková chaloupka, podívaly jsme se na GUM, což je obrovské nákupní centrum pro snoby, kde jsou jenom hrozně drahé obchody a vydali jsme se na lenina.
Chi, to byla sranda. Lenin leží uprostřed mauzolea, které leží uprostřed rudého náměstí, které leží uprostřed Moskvy, která je hlavním městem Ruska. Lenin je důležitá osoba. Na Lenina je třeba vystát dlouhatánskou frontu, vstup je bezplatný, ale musíš si za 40 rublů nechat všechny věci v šatně. Vstup k leninovi je na kraji rudého náměstí, tam musíš projít pod takovýma těma detektorovacíma dveřma, a pak jít přes půlku rudého náměstí doprostřed k mauzoleu. Procházíš kolem hrobů všech významných komunistů. Všude stojí čestná stráž. Venku bylo ostré slunce a když jsme vešly do mauzolea, kde byla skoro tma, tak jsme několik sekund vůbec neviděly. Ale musely jsme pořád jít. Káťa říká: Já vůbec nic nevidím. a voják co byl nejblíž si hned položil prst na pusu a říká pššššš tady se nemluví! Tak jsem měla mžitky před očima a málem jsem spadla ze schodů a pak najednou za rohem fuj, lenin nasvícený červeným světlem. Tak tam ležel uprostřed místnosti a lidé kolem něj korzovali po přesně vytyčené kolonádě a nesměli jsme se zastavit a když to někdo zkoušel, tak ho vojáci hned popoháněli. Nevypadal vůbec jako mrtvola, ale spíš jako vosková figurína, což bude taky asi větší pravda. Tak jsme to za několik sekund měli za sebou ten velký historický okamžik a mohli jsme se jít podívat na hroby dalších komunistů. Takže asi nejvtipnější na te celé srandě bylo Brežněvovo obočí, na které jsem se schválně zaměřila. Pak jsme se zas přes půl náměstí vrátili pro naše věci a mohli jsme se poroučet.
Taky jsme se byli podívat na Lomonosovu univerzitu, která sídlí v jedné ze Sedmi sester, což jsou takové vysoké budovy, všechny stejné a je jich sedm. Postavil je myslím Stalin. No a navrchu pěticípá hvězda, o něco níž srp a kladivo. Jsou rozmístěny po celém městě. A kousek před univerzitou byl krásný výhled na město, tak jsme se kochaly a mrzly a čekaly na Zdeňka, Čecha studujícího v Moskvě, u kterého jsem měla přespat. Zdeněk nás vzal do českého domu, což se ukázal být jeden v vrcholů výletu do Moskvy. Český dům je instituce při velvyslanectví čr v moskvě a pustí tě tam jenom po předložení českého pasu nebo občanky a můžeš si tam s sebou vzít hosta, takže jsme se tam dostali všichni čtyři. No já jsem v té chvíli byla absolutně šťastná, neb v českém domě se nacházela česká hospoda, kde vařili svíčkovou a čepovali Plzeň, všude samí češi okolo, meníčko v češtině velké dřevěné stoly. Po takové době. Svíčková byla vynikající a pivo taky, já už jsem si ten den nic víc nepřála:)

Počasí nám přálo celé tři dny, a my jsme je strávili normálně turisticky, byli jsme v kremlu, procházeli jsme se po Moskvě, zašli do kina na Bonda. Celkově to bylo super, myslím, že lepší bude, když promluví obraz: http://picasaweb.google.cz/misa.urbanova/Moskva02?authkey=aQyTV8Cq9u8#