Petrodvorec

Neděli jsme očekávali s velkým napětím, mělo být totiž hezky. Když jsem šla hrozně brzo ráno na sraz s českou studentkou Andreou a německou studentkou Nadjou do metra Vasilieostrovskaja, tak to tak ještě nevypadalo. Ale když jsme se kodrcaly v maršrutce směrem k Petrodvorci, tak už svitlo. O maršrutce - je to velmi oblíbený a bezva dopravní prostředek. Jde o minibus, který jezdí po své trase a ty si ho na té trase můžeš kdekoli stopnout a nastoupit a když chceš vystoupit, tak zase řekneš řidičovi. Platí se přímo jemu pevná cena a většinou tam s ním sedí vepředu aspoň dva nějací odrbaní mužici, jejichž funkce je záhadou. Možná dohlížejí, jestli cestující zaplatili správně. Nebo jsou to mafiáni, kteří si rovnou berou svůj podíl...No nevím:) Beztak jsou tam jenom na pokec. Někdy tam prostě jen hodíš peníze na hromádku a když potřebuješ vrátit drobné, tak si je prostě vezmeš. Maršrutka nás vyplivla před branami Petrodvorce. A tak jsme tam vešly a dokud jsme nevyšly, nevyšly jsme z údivu. Konečně jsem tedy dorazila do Petrohradu.

Čuděsno. To je rusky jako fakt super. Petrodvorec byl založen taky Petrem Velikým jako oslava vítězství nad švédy. A protože rusové musí mít všechno nejlepší, tak je petrodvorec jediný královský palác, který je přímo spojený s mořem. Obklopuje ho obrovitý park plný fontán, které pracují jen na spád vody, která sem teče z 22km vzdálených Ropšinských pahorků. V parku je ještě několik malých paláců a za ním je moře. Dřív se tady pořádaly večírky a hosté sem připlouvali na lodi, zakotvili u mola a pak je převezla loďka mořským kanálem přímo k paláci. Tam jsme se tedy také vypravily. Nazuly jsme modré igelitové návleky, zaplatily jsme dvojnásobné vstupné pro cizince a šly jsme na to. Přidali jsme se k ruské průvodcovské skupině a naslouchaly jsme. Mě se tam velmi líbilo. Bohužel se tam nedalo fotit. Takže byly tam všude krásné parkety z nekolika druhů dřeva poskládané do různých obrazců, taky se mi líbily čínské pokoje a jídelna s původním nádobím. Zajímavá byla i pracovna Petra, která byla zdobena dřevořezbami, z nichž některé vyráběl sám car. Takový byl šikula, paní průvodkyně říkala, že uměl ještě asi 12 řemesel, včetně zubařiny a chirurgie, která byla jeho nejoblíbenější. Zbytek dne jsme strávily v parku, až jsme se úplně unavily. Nejlepší byly žertovné fontány, tzv. šutiky, které měly za úkol napálit kolemjdoucí. Například fontána ve tvaru hřibu, která vypadá nevinně až do té chvíle, než si pod ni sedneš. Pak z jeho klobouku začne téct voda a nepustí tě ven suchého. Nebo taky fontána, co vypadá jako strom. Takové pasti byly dokonce i kolem cest.
Nejvíc se to líbilo dětem, které z toho byly úplně nadšené a furt běhaly tam a zpátky aby to vyzkoušely a hrozně ječely:) Taky tam byly hrozně krotké veverky. No a málem bych zapomněla - málem jsem byla odvedena na policejní stanici za to, že jsem lezla na podstavec sochy, která tam nebyla, abych mohla shora vyfotit římské fontány. Jako říkala jsem si, že se to možná nesmí, ale když tam vylezla i jedna postarší paní, tak jsem si řekla že tam teda vylezu taky no a už se ke mně hnal a že půjdeme někam platit. Tak přišla stará známá hra na blbečka a nakonec byl hodný a ani nechtěl úplatek, tak jsem byla ráda. Dovlekly jsme se k maršrutce, která nás odvezla zpátky do Peterburgu. Myslím, že jsem i na chvíli usnula, takové měl car velké pozemky.

Více fotek na http://picasaweb.google.cz/misa.urbanova/PetrodvorecExtra?authkey=mu_HqHesStk#