Měsíc

Tak jsem zpět! Trochu se ta malá pauza protáhla, to bylo proto, že jim tři týdny trvalo, než mi udělali zásuvku na net a pak jsem hned odjela na výlet do Moskvy. Tak je měsíc pryč. Mezitím přijela mamka. Byla jsem pro ni na letiště a ona říkala, že tam měla praxi, jako meteorolog, a že se to vůbec nezměnilo. To bylo víc než před dvaceti lety. Jeli jsme maršrutkou a posouvali jsme se krokem po obrovských přehnaně pokroucených křižovatkách kolem letiště mezi stovkami aut. Seděli jsme vedle řidiče jako mafiáni výběrčí a řidič pomrkával na mamku. Na kolejích jsem měla přichystanou slavnostní hostinu skládající se z "ryby vysoké kvality", seljotky pod šuboj - to je takový ruský salát, doslovný překlad slaneček v kožichu, vinigrjedu-taky ruský salát, ostré markovky - to je salát neznámého původu, asi nějaký východní prostě mrkev a nějaká ostrá věc strašně ale strašně dobrá. a tak. Mamka byla nadšená. Já taky. Byl to parádní víkend. Ještě první večer jsme se setkali s mamčiným spolužákem ze základky z Baku, tak jsem viděla na vlastní oči, jak to vypadá, když se někdo potká po asi 25 letech a o čem si povídají, takto bylo dost zajímavé.

Pochodily jsme po městě, byli jsme taky s Albínou a Valerou, spolužákama mých rodičů z výšky a to byl hrozně fajn a pro mě významný den. Šli jsme se podívat na jejich fakultu, a příjdem tam a tam ochranka. Tak Albína říká: Dobrý den, představte si, přijela tady paní až z česka a chtěla by se podívat na místo, kde před dvaceti lety studovala, mohl byste nás pustit? a chlap se usmívá poslouchá přikyvuje a pak řekne: Nět. Tak jsme šli zase pryč. Bylo ten den hnusně a vítr a déšť. Jeli jsme se podívat na koleje, kde jsme bydleli, jsme, tedy i já, od narození asi do roku a půl - Na prospekt bolševiků. Tak se to stále jmenuje prospekt bolševiků a budova jsou stále koleje. (Jinak oni se rusové za komunismus a události s ním spojené vůbec nestydí, všude jsou památníky lenina, stalina, rudé hvězdy a srpy a kladiva.) Obrovský škaredý věžák a Valera říkal historku, že dělali pokusy, že se dřív vyráběla taková sklenička, kterou když vyhodíš z jakéhokoli patra, tak se nerozbije - když je v ní voda. Tak že to házeli tady úplně zvrchu a že se nerozbila. Tak jsme se fotili a vítr nám převracel deštníky. Pak jsme se šli podívat do parku vedle kolejí, kde jsem trávila hodně času, ale povědomé mi to nebylo.Doma u Albíny a Valery

Nakonec, to už byla tma, jsme se byly podívat, kde jsem se narodila - aneb rod-dom (porodnice) N.2 na furtštadtské. Parádní barák v centru Petrohradu, nejsem žádné béčko. Jsem strašně ráda, že jsem to všechno viděla.Tady jsem se narodila

Hrozně rychle to uteklo a mamka zase uletěla. Dál jsem objevovala město, jednou jsem šla večer po Něvském prospektu a paní mě zlákala na projížďku po kanálech, tak jsem si řekla proč ne. Byla už tma, kosa, sedla jsem do lodi a vidím, že všichni jsou obalení v dekách i s hlavou, tak si říkám, že jsou dobří, že na to mysleli a vzali si deku no a pak jsem přišla na to, že deky jsou k dispozici v kajutě, tak jsem si taky hned vzala a zapadla jsem mezi společenství kukel. Byla to sranda, průvodkyně se rozplývala nad architekturou a historií Petrohradu jak Donutil, když říká historky z mládí. Občas i recitovala nějaké národní básničky a párkrát i vykřikla něco jako Ooo jak je krásné naše město! Tak jsem se bavila a mrzla, trvalo to hodinu a bylo to krásné.

Taky jsem se jednou vypravila po stopách zločinu a trestu, kolem Gribojedova kanálu až k Senné Ploščadi a tam kousek byl dům, kde bydlel Dostojevský a taky dům, kde bydlel Raskolnikov, který se jednou vypravil se sekyrou zabít lichvářku. Senná ploščaď pořád dýchá tou atmosférou života na hraně, pořád se tam potuluje petrohradská spodina, nevíš, na kterou stranu máš uhnout opilci, co se potácí proti tobě, všude žebráci otrhanci a zlodějíčci, stánky a ruská techno dechovka. Šla jsem po nábřežích kolem Mikulášského kostela až k Izakievskému chrámu, tomu velkému zlatému a koupila jsem si lístek na věž. Velmi povznášející pocit za 30 rublů, krásné. Konečně se zvedneš z té petrohradské placky a můžeš se dívat shora, už se stmívalo. Nakonec jsem šla do překrásného Domu Knigy na něvském a koupila jsem si dostojevského v originále, tak to mám ještě před sebou oříšek:)Kanál GribojedaDům, kde žil Raskolnikov

Jo a byla jsem znovu v Mariinském! Volala jsem Vitalijovi a zřídil dva lístky pod střechou, tak jsme s Ljenou šly, ona ještě předtím nikdy nebyla v divadle, tak to měla premiéru, shlédly jsme balet Bachčisarajský fontán podle povídky Puškina, miláčka Petrohradu. Pěkné, nejlepší byly prvky takových těch folklorních fyzicky náročných mužských tureckých tanců, to hned tleskal celý sál, to bylo hned vidět, jak je publikum lidově založené.
Taky jsme se s Káťou vypravily na Smolnyj, tam je jednak překrásný klášter a jednak hned vedle hlavní sídlo guvernátorky Petrohradu, ženy, která zde má téměř neomezenou moc a jedním z jejích kroků pro dobro města je například to, že povolila stavbu obrovského nevkusného mrakodrapu hned proti Smolnému, což je historické centrum Petrohradu. Navíc ta stavba není bezpečná, protože na to tam není vhodná půda, ale stejně to bude a Unesco kvůli tomu vyškrtne Petrohrad ze seznamu. Tedy kdo chce vidět zbytky starý krásy tohohle města, musí si pospíšit, než to ví dneska jenom bůh. Sídlo guvernátorky je bývalé sídlo komunistické strany a doteď tam na sebe přes cestu hledí marx a engels a před budovou je socha lenina. A na bráně je ten slavný citát: Proletáři všech zemí, spojte se. Si člověk připadá jako v nějakém filmu:) Zpátky jsme se vraceli přes centrum pěšky a pomalu se stmívalo a rožínaly se světla.